Nové (druhé) stanoviště: včely v jabloňovém sadu

Poslední týdny řeším jednu důležitou věc – kam dál posunout včely. Došlo mi totiž, že mít všechna včelstva na jednom stanovišti dlouhodobě nedává smysl. Ani pro včely, ani pro krajinu. Včely potřebují prostor. Potřebují rozmanitost. A taky je prostě bezpečnější je rozptýlit. A tak jsem začala hledat další místo. 

Když jsou všechna včelstva na jednom místě, nese to s sebou několik limitů. Včely si konkurují o zdroje. V okolí je jen omezené množství nektaru a pylu, a čím víc úlů na jednom místě je, tím větší tlak na krajinu vzniká. Zároveň je to i riziko. Pokud se na stanovišti objeví problém – nemoc, nedostatek snůšky, výkyv počasí – ovlivní to všechna včelstva najednou.

Rozptýlení stanovišť je přirozenější. Kopíruje to to, jak by včely fungovaly ve volné přírodě. A zároveň to dává smysl i z pohledu krajiny – včely se dostanou na víc míst, kde jsou potřeba. 

Nové stanoviště: jabloňový sad

Jedno takové místo jsem teď našla. Jabloňový sad o velikosti 3 hektary, kousek od Lysé nad Labem. Přibližně 2 500 jabloní a celkem devět odrůd. Je to prostor, který má obrovský potenciál. A zároveň je cítit, že potřebuje znovu oživit. Stromy tam jsou. Každé jaro kvetou. Ale bez opylovačů ten potenciál nikdy nevyužijí naplno. A přesně tady do sebe všechno zapadá.

Co přinášejí včely takovému sadu

Včely nejsou jen „navíc“. Jsou klíčová součást toho, aby sad fungoval.

Díky opylení:

• se zvyšuje množství plodů
• jablka mají lepší tvar
• bývají větší a kvalitnější
• úroda je stabilnější

Ten rozdíl je znatelný. A pak je tu ještě jedna věc, kterou nejde úplně změřit – návrat života. 

Ten sad má obrovský potenciál. A já chci být u toho, když se znovu naplno rozjede.