Jak včely „vypotí“ svůj dům: Tajemství včelího vosku

Vosk není nic, co by včely sbíraly na louce. Je to jejich vlastní, vzácný výrobek. Včelky ho doslova potí na bříšku v podobě malinkých šupinek. Aby ho vyrobily, musí se pořádně najíst medu a společně se zahřát. Je to fascinující proces, ze kterého vzniká ta nejvoňavější stavebnice na světě.

Vysvětlím vám, jak to funguje a jak vzniká vosk

Všechno to začíná u mladých včelek, kterým říkáme stavitelky. Jsou to včelky v tom nejlepším věku (zhruba mezi 12. a 18. dnem života), kdy jejich tělo funguje jako malá továrna. Na spodní straně zadečku mají čtyři páry voskotvorných žláz.

Když je v úlu potřeba postavit nové „plástve“ (to jsou ty známé šestihranné komůrky), včelky se na to musí nejdříve pořádně připravit. A jak jinak než jídlem! Posilní se medem a pak se nohama zaklesnou jedna do druhé. Vytvoří takové fascinující živé řetízky, které visí v prostoru úlu. Tímto společným úsilím dokážou v úlu zvýšit teplotu na neuvěřitelných 35 °C. A právě při této teplotě začínají jejich žlázy pracovat.

Vosk vzniká ve voskových žlázách, které jsou umístěné na spodní straně zadečku. Tyto žlázy vylučují vosk ve formě drobných šupinek. Jsou velmi malé, průsvitné a mají velikost přibližně 1 až 3 milimetry. Včela si tyto šupinky pomocí zadních nohou posune dopředu k ústnímu ústrojí.

Tam šupinku rozžvýká a smíchá se slinami, čímž vznikne tvárná hmota, se kterou se dá dále pracovat. Takto upravený vosk pak včely používají ke stavbě plástů. Jednotlivé buňky vytvářejí postupně, velmi přesně a efektivně, aby vznikla typická šestihranná struktura.

Zásadní je, že vosk nevzniká „zadarmo“. Včely ho vyrábějí z energie, kterou získají z medu. Na vytvoření jednoho kilogramu vosku spotřebují přibližně 6 až 10 kilogramů medu. Proto je stavba díla energeticky velmi náročná a probíhá hlavně tehdy, když má včelstvo dostatek přísunu potravy, například při silné snůšce.

Jedna včela v období, kdy má aktivní voskové žlázy (cca 12.–18. den života), dokáže vyprodukovat přibližně několik jednotek až desítek voskových šupinek za den. Nejčastěji se uvádí zhruba 8 až 20 šupinek denně, podle toho, kolik má včelstvo energie ze snůšky a jak silná je potřeba stavby. Toto období trvá jen pár dní, takže celkově se dostaneme na přibližně 100–200 šupinek za život jedné včely.

Jedna vosková šupinka váží přibližně 0,8 miligramu. Na vytvoření většího množství vosku je tedy potřeba obrovské množství těchto drobných „lupínků“.

Na jednu plástev (rámek) je potřeba přibližně statisíce voskových šupinek, orientačně kolem 100 000 až 200 000 šupinek (záleží na velikosti rámku a tloušťce díla). To odpovídá desítkám gramů vosku.

Z toho plyne, že na vystavění jedné plástve pracují tisíce včel současně. Jedna včela za den přidá jen malý kousek, ale celé včelstvo dokáže díky spolupráci postavit plást velmi rychle, zvlášť při silné snůšce.

Role enzymů a slin

Když včelka šupinku ze zadečku nohama (má na nich takové šikovné „kartáčky“ a „kleštičky“) podá dopředu k pusince, je ta šupinka suchá, tvrdá a křehká. Skoro jako kousíček průhledného plastu. Aby z ní mohla něco postavit, musí ji nejdříve změkčit.

1. Včelí „žvýkačka“: Včela začne šupinku v kusadlech (to jsou její čelisti) pořádně drtit a žvýkat.

2. Přidání enzymů: Při tom žvýkání do vosku vylučuje speciální enzymy ze svých slinných žláz. Tyhle enzymy fungují jako takové přírodní změkčovadlo.

3. Změna vlastností: Díky enzymům a teplu včelího těla se suchý vosk promění v plastickou, tvárnou hmotu. Je to trošku jako když si modelínu nejdřív musíte v dlaních zahřát a rozmačkat, než z ní něco vymodelujete.

Když včely dělají „živý řetěz“: Tady vidíte, co se v úlu děje, když je potřeba stavět. Včelí stavitelky se do sebe zavěsí nožičkami a vytvoří takový fascinující živý hrozen. Proč to dělají? Jednak si tím dodávají teplo – společně dokážou teplotu zvýšit na 35 °C, což je ideální pro tvorbu vosku. A jednak tento řetěz slouží jako takové „stavební lešení“, na kterém si pak včely vzájemně podávají voskové šupinky a postupně z nich modelují nové plástve.