Strop v přízemí: ovčí vlna, gravitace a teplo, které je cítit hned

Po podlaze v patře přichází další velký krok – strop v přízemí. A bylo jasno hned od začátku: izolujeme ovčí vlnou. Jak jinak. Když jsme hledali možnosti, věděli jsme, že nechceme nic chemického. Máme pocit, že dřevo dýchá, prostor dýchá a celý dům pracuje. A když si zatopíme v kamnech, chceme mít dobrý pocit nejen fyzicky, ale i v hlavě.

Podařilo se nám sehnat zpracovanou ovčí vlnu – a ta má oproti běžným izolacím opravdu skvělé vlastnosti:

• výborně tepelně izoluje a drží stabilní teplotu
• pohlcuje vlhkost a umí ji zase postupně uvolnit
• reguluje klima v interiéru, dům není „dusný“
• je přirozeně prodyšná a bez chemie
• má dlouhou životnost a neztrácí objem

Zkrátka materiál, který do dřevostavby patří.

Na strop ji přiděláváme provázkem. Práce nad hlavou, ruce nahoře, krk v záklonu… a záda nás bolí fakt hodně. Jako že opravdu hodně. Ale radost z toho, že se díváme na hotovou izolaci z ovčí vlny, tu bolest aspoň trochu přebíjí.

Pak přichází na řadu palubky. Používáme nasazovací podložky do drážky a původně plánujeme vše přibíjet malými hřebíčky. Jenže… gravitace je potvora. Všechno padá, klouže, nedrží. To, co šlo na podlaze krásně, je na stropě úplně jiná liga.

Naštěstí přichází řešení: malinké vruty + AKU místo hřebíčků.
Najednou to jde rychleji, přesněji a bez nervů. Efekt stejný – možná dokonce lepší. A když by se to jednou sundávalo… ale to snad ne.

Celé to ale stejně trvá déle, než jsme čekali. Rozkládáme práci do několika dnů. Konce palubek samozřejmě nevychází přesně na trámy, takže musíme krátit na šířku ponornou pilou a pak přivrtávat. Zblízka vidíme každou nerovnost. Z dálky? Vypadá to mnohem líp. A to nám zatím stačí.

Když je hotovo, rozdíl je okamžitý.
Uvnitř je tepleji.
Zvuk je tlumenější.
A bonus navíc – všechny pavouky jsme konečně vymetli ven.

Pomocníků není nikdy dost. Náš malý syn, zabalený do deky u kamínek, nám dává jasně najevo, že by bylo fajn trochu zrychlit, protože zima a večer už jsou tu.

Když večer odjíždíme domů, je mínus 10. A aby toho nebylo málo, baterka v autě vypoví službu. Den nekončí úplně podle představ. Ale ráno už převládá jiný pocit – úleva a radost, že je další velký kus práce hotový.

I tohle ke stavbě svépomocí patří. Únava, zima, drobné krize. A pak ticho, teplo a pocit, že to má smysl.