Jak to celé začalo: pozemek, dub a rozestavěná dřevostavba

Na začátku nebyl hotový sen, ale spíš pocit. Pocit, že tohle místo s námi mluví. Když jsme poprvé stáli na pozemku, nebylo tu nic uhlazeného ani připraveného. Členitý terén, vysoká tráva, žádné terénní úpravy. A uprostřed toho všeho starý dub, který se stal přirozenou dominantou celého místa. Když jsme se otočili správným směrem, otevřel se nám výhled na zříceninu hradu Ralsko – a v tu chvíli bylo rozhodnuto.

Na pozemku už stál malý základ dřevostavby z OSB desek. Nic hotového, nic „na klíč“. Jen náznak toho, že tu někdo před námi měl plán. Bylo to v říjnu 2024, sychravo, listí na zemi a ve vzduchu zvláštní klid. Právě tahle nedokonalost a syrovost nás přitahovala – nebylo potřeba místo přetvářet, ale spíš mu naslouchat.

Historie pozemku ale nebyla jednoduchá. Původně ho vlastnil mladý muž, který tu začal stavět dřevostavbu a nahoře na louce měl stádo oveček. Bohužel nešťastně zemřel a pozemek se rozestavěnou stavbou šel do prodeje. Když jsme se o tom dozvěděli, přistupovali jsme k místu s velkým respektem. Nechceme začít „od nuly“, ale spíš navázat na cestu, kterou tu někdo kdysi s láskou rozešel.

Možná i proto jsme už v listopadu, ještě před samotným přepsáním na katastru, pořídili první dvě ovečky. Bylo to symbolické, ale přirozené. Jako by sem patřily odjakživa.

Poslední den roku 2024 nám byl pozemek oficiálně přepsán na katastru. A zatímco většina lidí řešila Silvestra, k nám už mířila okna. Bez velkých plánů, ale s obrovským nadšením jsme se vrhli do prvních úprav. 

Tenhle článek je začátkem vyprávění o místě, které si nás našlo dřív, než jsme ho začali budovat. O dřevostavbě, která roste spolu s námi. O dubu, ovečkách a krajině, kterou nechceme zkrotit – jen v ní být doma.