Proč mě královna nepíchne, i když má žihadlo?
V úlu je tma, bzučí tam desítky tisíc včel a všechny vypadají na první pohled dost podobně. Najít v tom hemžení jednu jedinou královnu (matku) je jako hledat jehlu v kupce sena. A právě proto si pomáhám, aby byla vidět. Jinak často koukám na rámek a hledám marně, prostě až po delší době ji vidím.
Proč královnu značíme?
Hlavní důvod je praktický. Když dělám prohlídku úlu, potřebuji vědět, že je matka v pořádku, že klade vajíčka a že mi třeba neodletěla s rojem. Když má na hrudi výraznou barevnou značku, mé oko ji v záplavě dělnic najde mnohem rychleji. Neruším tak včelky zbytečně dlouhým hledáním.
Druhý důvod je její věk. Včelí matka může žít klidně 3 až 4 roky (což je na hmyz úctyhodný věk, běžná dělnice žije v létě jen pár týdnů). Abych věděla, jak je stará a jestli je stále v plné síle, používáme mezinárodní barevný kód.
Barvy se střídají jako na semaforu
Barvy se opakují v pětiletém cyklu. Každý včelař na světě tak ví, že:
- Bílá končí na 1 nebo 6 (např. rok 2021, 2026)
- Žlutá končí na 2 nebo 7
- Červená končí na 3 nebo 8
- Zelená končí na 4 nebo 9
- Modrá končí na 5 nebo 0
Čím se značí? Je to bezpečné?
Používáme na to speciální fixy nebo rychleschnoucí barvy, které jsou netoxické a bez zápachu, aby to královně neublížilo a aby ji včely kvůli cizímu pachu neodmítly. Někdy se lepí i malá opalitová značka s číslem. Je to taková lehoučká „bižuterie“, kterou včela ani necítí.
Proč mě královna nikdy nepíchne?
Pavlíno, ty ji držíš v ruce? Nebojíš se?“ Nebojím. Královna je totiž ten nejmírumilovnější tvor v úlu – alespoň vůči lidem.
Má žihadlo? Ano, má. A dokonce ho má delší než dělnice. Ale:
Má ho hladké: Na rozdíl od dělnic, které mají na žihadle zpětné háčky (a proto když bodnou do naší kůže, žihadlo si vytrhnou a zemřou), má královna žihadlo hladké, podobně jako vosa. Může ho použít opakovaně.
Je to zbraň na soupeřky: Královna své žihadlo používá výhradně k boji s jinou královnou. Je to její kord pro královský duel o trůn.
Chrání budoucnost: Matka je nositelkou života celého úlu. Její instinkt jí velí neriskovat život bojem s „obrem“, jako jsem já. Její úkol je klást vajíčka, ne válčit.
Takže když ji vezmu jemně do prstů, vím, že mi neublíží. Je to pro mě vždycky vzácný okamžik kontaktu s tím tlukoucím srdcem celého úlu.
